Legenda o starém poustevníkovi

"Tak vel, kapitáne, kampak to rozjedeme?"
Bastien není schopen odpovědi stále vytočen vlezlou neodbytností dvou bratří. Nakonec rozhodne otec sám. Když chce Bastien cestovat, tak ať si to pořádně užije. Zamíří na nejbližší výpadovku na dálnici. Chvíli po jejich rozjezdu se za nimi rozjede černý mercedes.
Dálnice vede rovně rozlehlými hnědošedými poli. Zbytky letošní úrody leží na rozoraných hroudách země jako padlí vojáci pod bleděmodrou jasnou oblohou. Dnes bude nádherně, pomyslí si otec Patrik, po včerejších temných mracích není ani stopy, ideální počasí na výlet. Jen kdyby Bastien přestal bláznit, jen kdyby se uklidnil. Vždyť to s ním myslíme dobře a jen s námi je v bezpečí.
Ohlédne se na Bastiena, který mlčky sleduje ubíhající krajinu. Stále trucuje.
Otec řekne:
"Už vím, kam pojedeme. Jezdím tam vždy, když potřebuji klid na přemýšlení."
Na příštím exitu odbočí doprava, zamíří ke strmému kopci pokrytému borovým lesem. Na vrcholu nad korunami stromů se blyští zlatá střecha a věž poutního kostela. Bastien proti tomu nic nenamítá, stejně se všechny jeho plány zhatily. Může se bránit, jak chce, nic mu to nepomůže. Neodbytnost bratří se nedá jen tak přejít. Cítí z nich to, co dávno nebo možná nikdy nepocítil, otcovskou lásku.
Prázdná silnice stoupá v prudkých serpentinách k vrcholu.
"Doufejme, že tam bude otevřeno," dělá si starosti Antonín.
"Bratr Efraim nám vždycky otevře. Je to můj starý přítel. Bude se ti tam líbit, Bastiene. Znáš historii toho poutního místa?"
Bastien nereaguje. Otec se snaží prolomit ledy, ale zdá se, že zatím marně.
"Nevadí, nemusíš odpovídat," nebere kněz ohled na chlapcovu netečnost.
"Před mnoha staletími zde na vrcholu bydlel jeden poustevník. Nazývali ho Dominik, jako našeho patrona. Není to zajímavé?" Trochu se pousměje.
"A tento Dominik, jistě ho mohli nazývat také svatý Dominik, ale nebyl tak slavný, aby se dostal do Říma, no, tento Dominik tu žil v naprosté samotě. Jeho poustevna stála tam, kde nyní stojí kostel. Má tam také postranní kapličku, kde je zobrazen obklopen zvířátky uprostřed lesů. Prý si dobře rozuměl se zvířaty, možná i líp než s lidmi. Ostatně někoho mi to připomíná." Naráží na Bastienovo zaryté mlčení, Antonín se zasměje, kluk dál kouká bez zájmu z okna. Patrik pokračuje ve vyprávění:
"No a jednou, jsou dvě verze, řeknu ti tedy nejdříve jednu a pak druhou. Tak první neoficiální je, že za ním přiběhl zajíc nebo jelen, nevíš to přesně, Antoníne?"
"Já jsem to slyšel o jezevcovi, ale nejsem si tím zcela jist."
"No zkrátka nějaké zvíře za ním přiběhlo a řeklo mu, že se blíží nepřátelské vojsko, ať seběhne do města varovat obyvatele. Ale ta oficiální verze říká, že se mu zjevil anděl, který ho měl připravit na to, že se mu zjeví nebeská paní."
"Nebeská paní?" projeví zájem náhle Bastien a podívá se na kněze. Ten rychle naváže povzbuzen úspěchem:
"No ano, naše nebeská královna, Matka boží, panna Maria. A tak se i stalo, nazítří hned zrána se mu zjevila a řekla mu o přibližujících se nepřátelích. Pak Dominik seběhl ze své poustevny a varoval město."
"Mně se víc líbí ta verze s tím jezevcem," řekne nakonec Bastien. "Připadá mi přirozenější."