Noční romance

Lea otevře oči a zprvu nechápe, kde je. Kouká na strop pomalovaný stříbrnými hvězdami. Rozhlédne se kolem. Vypadá to tady jako v zámecké komnatě, leží v široké posteli jen zpola zakrytá jemnou hedvábnou dekou nahá. Kristián sedí u stolu zcela nahý a něco studuje v tlusté knize, slabá lampička ozařuje nepřirozené přítmí pokoje.
"Promiň, vzbudil jsem tě?" zeptá se jemným hlasem.
Co to jen provedla? Takto to nemělo skončit! Nevinný flirt se nakonec proměnil v noc plnou vášně.
"Prepač, koľko je hodin?" zeptá se rozechvělým hlasem.
"Jsou tři hodiny ráno. Je to nejlepší čas. Klidně spi a nenech se rušit."
"Já už musím ísť," šeptne a shání se po svých šatech. Nemůže je najít. V tu chvíli ji napadne, že Kristiána vůbec nezná. Co když je to nějaký maniak, který jí schoval věci, aby ji uvěznil v zakleté komnatě? Vypadá to tu strašně divně i na její vkus. Dlouhé, temně rudé závěsy zakrývají okno, stěny pokrývají tapety se zvláštními ornamenty magických symbolů horoskopu.
"Jak chceš," odpoví Kristián, hlavu vůbec neodvrátí od své tajemné knihy.
"Čo to čítaš?"
"Tomu bys nerozuměla," odpoví tajemně. "Šaty máš ve vedlejším pokoji, bylas tak vášnivá, že jsme je oba strhli, ještě než jsme sem přišli, divoško." Teprve teď se po ní podívá a lišácky přivře pravé oko.
Lea si oddechne a vydá se k temným dveřím, možná že Kristián není žádný pošuk. Ale vášeň, se kterou se jí svěřil, na ni nesedne. Jak by tak brzo po rozchodu s Pavlem mohla na něj zapomenout? Necítí se tu dobře, chce vypadnout co nejrychleji.
"Musím tě varovat," ozve se ještě Kristián. "Když jsme sem přišli, byli jsme tu ještě sami. Ale kolem druhé přišel můj spolubydlící."
Lea se zarazí, jak s ním mohla spát? Jeho úlisnost je jí teď strašně protivná. Po krátké odmlce Kristián dodá:
"Ale nejspíš bude už spát. Když se budeš pohybovat tiše, ani si tvých vnad nevšimne."
Lea se nadechne a potichu stiskne zvláštně zdobenou kliku, klíčová dírka se podobá rozšklebené tlamě dračího démona. Ve vedlejším pokoji je tma, slabé světlo ozařuje jen pár čtverečních metrů. Naštěstí najde své věci a potichu je posbírá. Cítí se nesvá při představě, že ji teď očumuje tajemný spolubydlící, sám nepozorován. Rychle za sebou zavře a obleče se, cítí se jako malá holčička chycená při nějaké strašlivé oplzlosti.
"Neviem, ako to povedať," řekne, když se konečně obleče a získá svou sebejistotu. "Já som sa teraz rozišla so svojim chlapcom."
"Já vím," odpoví ledově klidným hlasem. "Byl to jen nezávazný flirt vzniklý z jistého emočního vypětí. Buď v klidu, když se náhodou potkáme na fakultě, jen se pozdravíme jako staří známí."
Usměje se na ni a teprve nyní jeho úsměv zaplaší všechny chmury, které se usídlily v její mysli, jako by vykoukl měsíc zpoza temných mraků.
"Ale zajímáš mě," dodá Kristián. "Ne, neboj se. Fyzicky už mě nemáš čím překvapit. Zajímá mě tvoje duše. Brzo se k nám můžeš připojit, pokud budeš chtít."
Pak se před ní postaví v plné své obnažené svůdné oplzlosti a vtiskne jí do ruku jakýsi lístek. Dlouze ji políbí a řekne na rozloučenou:
"Bylo to opravdu skvělé, měj se."