Večerní disputace

"No, kvůli tomu jsme sem nepřišli. Máme tu nějaké nevyřízené účty, je to tak? Dáte si čaj?"
"Já se o to postarám," nabídne se Antonín a odšourá se někam na chodbu. Ostatní se usadí do křesla. Bastien prozatím mlčí, jen je pozoruje.
"Nuže?" začne otec Patrik.
"Nedávno jsem četl jednu knihu," začíná nesměle Pavel. Přitom se ohlíží na svoji holku, nedostává se mu odvahy a pokouší se nabrat nějakou od ní.
"No len mu to povedz," pobízí ho. Pavlovi se do toho nějak nechce, přece jen je to hodný hoch odkojený katechismem a stále v něm zůstává jakási úcta vůči posvěceným osobám.
"Stálo tam, jak to bylo ve skutečnosti na počátku světa."
Kněz přivírá oči a neznatelně přikyvuje. To, že mu věnuje tolik pozornosti, vyvádí Pavla z míry, představuje si pohled přísného inkvizitora, místo toho mu otec naslouchá trpělivě a s láskou. Kněz není nijak překvapen, o podobných teoriích ví, hlavně z internetu, kde je toho mraky, ale také odjinud, i z akademických kruhů. Také jeho kolega, otec Jan z farnosti kousek za městem, modernistický kněz, se tím zabývá. Mnohokrát spolu diskutují na podobná témata dlouho do noci, o čemž však tradičně založený otec Salvátor nechce ani slyšet. Ještě štěstí, že převzal biblickou, dneska by tu jistě vyletěl z kůže. Patrik hoří zvědavostí, s čím tentokrát přijde Pavel.
"Autor hodně odkazuje na Bibli, ale také na staré sumerské texty."
Snad nemluví o Sitchinovi? Pomyslí si dominikán, to už je dávno překonaná hypotéza, přesto z ní stále čerpají generace nových a nových autorů.
"Ostatně Bible se taky inspiruje ze starých sumerských textů. Mluvil o tom, že nás kdysi dávno navštívili mimozemšťané, kteří se nazývají anunnaki..."
Jistě, je to Sitchin, pomyslí si otec. Právě se vrací Antonín a nese na stříbrném tácu pět šálků, z nichž stoupá pára a příjemné aroma naplňuje místnost.
"Cukr jsem vzal zvlášť, protože nevím, kolik kdo sladí. Vám, otče, jsem udělal kafe, protože vím, že nejste moc čajovej."
"Výborně, děkuji," probere se Patrik ze svého soustředění, káva přijde vhod. "Dneska jsem kávu ještě neměl." Labužnicky usrkne a mlaskne. "Omlouvám se, asi jsem vás přerušil, Pavle."
"Ne, to nic," vykoktá, třebaže ještě před několika hodinami byl plný elánu neponechat na faráři nit suchou. Celé to prostředí ho vyvádí z míry a Lea ho už také štve tím věčným pobízením, pomrkáváním a pošťuchováním. A je tu ještě Bastien, který ho celou dobu upřeně sleduje a hladově hltá každé slovo, které z něj vyjde. Pavel ještě chvíli nesoustředěně pozoruje Antonína, který rozestavuje šálky s přehnanou pečlivosti, aby ani kapku nerozlil, a s obsedantní důkladností klade cukřenku přesně doprostřed černého stolku.
Dělají to snad schválně? Pavel se tu snaží odhalit nejtemnější tajemství lidské historie, hodlá zatřást základy Vatikánu a oni jako by nic, labužnicky vychutnávají kávu či ztrácí čas s prostíráním stolu. Nakonec tady nemusí být. Vnímají ho vůbec? I Lea si toho všímá, v očích jí lze číst: čo to má všetko znamenať?
Pavel se pokouší navázat na troskách své argumentace:
"No, kde jsme to skončili?"
"Skočím ještě pro sušenky," přeruší ho Antonín. "Jsou obzvlášť výborné, skořicové, znáte je?" Pavel si povzdechne a zavře oči, dokonce už i otec Patrik se na roztržitého starce zadívá káravým pohledem.
"Už jdu pro ně," vyhrkne ze sebe na omluvu a ztratí se opět ve dvoukřídlých dveřích.
"Omlouvám se za Antonína," usměje se otec na Pavla. "Poslední dny jaksi není ve své kůži."
"Skončili jsme u anunnaki," ozve se tentokrát Bastien. "My jim říkáme níthir, Strážci."
"Co, cože?" vyjekne zmateně Pavel, je to výpad z nečekané strany, neboť tajuplný hoch dosud jen trpělivě naslouchá. I kněz zaměří svou pozornost na Bastiena. Co ten může vědět o teorii starověkých astronautů?
"Promiň, nechtěl jsem," omluví se Bastien a hned se odmlčí.
"Co nechtěl?" ptá se dominikán.
"Vyrušovat."
A opět je tady Antonín. Přináší misku plnou hnědých sušenek s vábivým skořicovým aroma.
"Nabídněte si, jsou opravdu dobré."